Červen 2010

Loučení

30. června 2010 v 15:33 | Beltrix |  Školní deník
Ahojky,
tak tohle je předposlední zápis v tomhle deníku. Je to o našem loučení.

  • Ráno sem nemohla dospat. Byla jsem nervní ze šatů- že v nich vypadám blbě.
  • V autobuse jelo hrooozně moc lidí. Musela jsem si přesedávat. Necítila jsem se dobře, když na mě všichni koukali.
  • Jela Ilona. Moc jsme nepokecali, byla jsem nervní.
  • U hospody se mi podařilo dohonit Ivču s Luckou a Katkou. Byla jsem ráda, že jsem nešla sama.
  • U školy jsme odchytily Lenku, jejíž máma náš hned vycvakla. Stejně tak pak táta Nikčy, který i kameroval.
  • Postupně kolem nás byli skoro všichni z naší třídy.
  • Projev paní ředitelky byl nezvykle krátký. Nebo s emi to jen zdálo, jak sem byla nervní z toho šerpování.
  • To se povedlo, akorát mi furt padala šerpa. Ani mi moc nevadily pohledy všech dětí.
  • Ve třídě měla paní učitelka až příliš dlouhý proslov na téma: JAk se chovat v prvním ročníku. Nejspíš kvůli tomu, aby nebrečela.
  • Byli tam i máma Lenky, táta Nikoly a maminka Týny.
  • Pak přišla třídní osmičky a ptala se jestli už nám tam může poslat děti, jestli jsem už skončili. Paní učitelka naše řekla, že jsme ještě nezačali :D
  • Vysvědčení bylo rychlé. Mám samé.
  • Pak zazvonilo a my se vyrojili na chodbu a začali brečet.
  • Všichni. Nebo spíš skoro všechny holky, z kluků asi nikdo. Objímali jsme se tam všichni navzájem, přestože se ještě uvidíme dneska na rozlučce.
  • Roznesla jsem spolu s Nikkolkou kytky a poplakala si s učitelkama.
  • Pak jsme letěly zpátky a čekaly na příchod pana starosty.
  • Pak jsme se podepsali do památeční knihy, podali ruku panu starostovi a všem učitelkám. Někdo mi chválil šaty a že mi to moc sluší, ale zaboha si nevzpomenu kdo.
  • Dávala jsem karafiát p. uč ze 4. třídy.
  • Pak jsme odešli a já si nestihla vyměnit telefonní číslo s paní družinářkou.
  • Pak jsme šli do jídelny za kuchařkama s vařečkou, pohostily nás buchtou, mňam.
  • Tam jsem se taky rozloučila s děckama.
  • Pak jsme šly s Míšou a s Ivčou směrem ke škole a pak směrem k parku. U hospody mě ovšem odchytil taťulda, tak jsme jeli do Hory na oběd, na zmrzku a domů.

Aneb základky je konec

29. června 2010 v 19:28 | Beltrix |  Školní deník
I když ještě nezazvonil poslední zvonec.
Ano je to tak. Zítra řeknu definitivně sbohe svým spolužákům- lidem, se kterými jsem si sice nikdy nereozuměla na 100%, ale určitě mi všichni budou na 100% chybět. A pokud ne oni samotní, tak určitě ta celá atmoasféra naší třídy. Nikdy to nebylo ideální, ale byli jsme to prostě MY. A teď to má skončit. Na jednu stranu je mi to hrozně líto, ale na tu druhou si říkám, že je to možná dobře, že odcházíme teď. Spolu s námi totiž odchází i paní učitelka Z.Š******á, naše třídní a Jana. A bez nich by to už prostě nebylo ono.
Stokrát si můžu říkat, že už se tím nebudu trápit. Copak to jde bez emocí říct Ahoj lidem, se kterými jsem 9 let prožívala dobré i zlé, ví toho o mě hodně a mám je ráda? Nejde to. A přesto musí.
Nevím, jaký bude zítřek, ale vím jedno- nikdy na ty lidi nezapomenu.
A mám ze zítřka strach. Strach z toho, že se ztrapním v šatech, při šerpování, strach kdy dám učitelkám ty kytky, strach z toho, že budu jako jediná brečet. Ale zase si říkám: Ať bude zítra jakákoliv ostuda, tak bude jenom zítra. Pak už ty lidi neuvidím- jo možná na srazu za 20 let se nějaká vtipná histroka hodí, ale to už se tomu jenom zasměju.
A teď?? Teď bych chtěla říct jen jednu jedinou vě+c:

Miluju všechny lidi z 9. třídy ZŠ MAlešov!!!!!!!!


Výleet

13. června 2010 v 14:44 | Beltrix |  Školní deník
Ahooj lidíčci,
tak už je to týden, co jsem byla na dvoudenním výletu, ale teperv teď sem si našla čas to sem napsat. Takže odjížděli jsme v 9.27 z Malešova. mamku jsem pro jistotu nechala doma, protože jinak bych se asi rozbrečela. Taťka mi říkal takovýto ať jsem hodná.. a skoro u toho taky brečel. No tak sem mu řekla ať je zticha a opakovala mu, ať si hlavně vemu spacák. To pomohlo a nakonec sem nebrečela. Taťka byl rozumnej a nešel mě doprovodit, jenom seděl v autě, narozdíl od rodičů- matek- mch spolužáků.
Ve vlaku bylo celkem plno, ale vešli jsme se. Cestou mi hlavou probíhaly nejrůznější myšlenky a celkem se mi stýskalo. Když jsme dorazili na místo, tak jsme šli kousíček k našemu ubytování. Rozdělili jsme si chatky a pak všichni lítali sem a tam na návštěvy.... Zjistili jsme, že tam jsou i ovce, houpačky, kolotoč, domeček pro děti, ping pong, síť na volejbal... tak jsme šly s Míšou a Ivčou to hned prozkoumat.
Pak šla část osazenstva- až na mě a ségru do hospody na zmrzlinu, já jsem přemýšlela a Míšule se opalovala. Pak se vrátili a víceméně všichni se šli opalovat taky. Jen já jsem tam seděla sama ve stínu jak debil, protože sem neměla opalovací krém. No, stejně sem se spálila. K večeru jsme šli do hospody se najíst a pak na krátkou procházku po šíleným mostě. Se mi úplně dělalo šoufl.
No a pak  jsme šli hrát volejbal a já ačkoliv jsem naprostý sporotvní antitalent, tak sem hrála taky. nejvíc mě sral Luděk svýma blbejme kecama na mou hru, až sem musela odejít a vybrečet se v chatce. Pak si chtěla Iveta vyžehlit vlasy a mě přinutily si je nechat vyžehlit taky.. kdybych nebyla v obličeji spálená- čili úplně rudá- vypadala bych skvěle. Mezitím, co sem byla u naší kadečníce Mončy- nechápu proč chce jít na obchodku, když je expertka na vlasy a jejich správnou výživu, barvu a prostě všechno kolem nich a líčení, tak kluci zapálili oheň a opékali si buřty. Pak jsme zase hráli přehazku a začalo se stmívat.
Přšial za mnou Lenka, jestli mám ty BEBE sušenky, tak sem pro ně šla do chatky a šla jsem za ní. Něco řešila u hlavní budovy s Monikou a s Nikolou a bezpardónu mě vyhodily. Tak sem šla za Míšou a že půjdem do sprchy. tak jsme si šly pro věci a cestou do umýváren mě zastavila Lenka, kdeže mám ty sušenky. Tak sem jí řekla, že jí je dám hned po vysprchování.
Potom co jsme vylezly z umýváren už byla úplná tma, tak jsme si šly sednou k táboráku. Terka hrála na kytaru a Lenka a spol byly zase u hlavní budovy a něco tam řešily. Postupně se k nim začali stahovat skoro všichni a já jsem šla do chatky. Tam už byla Míša a Ivča přišla se mnou. Holky hrály karty a já šla spát. Usnula jsem celkem rychle a kupodivu s emi ani moc nestýskalo po našich.
Spala jsem si hezky, než k nám do chatky v 6:46 vpadl Luděk, Buchťák, Lenka a Týna. Byla jsem tak zmatená, že jsem pronesla jen jednu jedinou větu: "Mám jen jednu jedinou otázku. Jak jste se sem dostali, kdy bylo zamčeno?" Míša byla na záchodě a pak už nezamkla, čili se to vysvětlilo. Vzhledem k tomu, že už bylo světlo, tak nemělo cenu jít spát. Takže jsme vstali, já si došla do sprchy a šli sjem snídat. Byl to úplně úžasný pocit, vědět, že jedinejch nás 7 je vzhůru. učitelky taky ještě spaly a my jsme se dozvěděly, že ty čtyři, co nás vzbudili byli vzhůru celou noc.
Postupně se začali budit i ostatní a byl nádhernej pocit, moci říct jim, rozespalým "Dobré ráno". Pak vylezla Terka a hned nadávala. "Půjčte mi někdo brokovnici, já ty ovce zastřelím," prej totiž jakmile si celá unavená lehla, že bude spát, tak se ozvalo "Béééééééééééééééééééééééééééééé" Béééééééééééééé. A tak celou noc. No, nezávidím jí.
Pak jsme hrály s holkama pinec a vzbouzeli se ostatní. Nejpozději kluci až po poledni. No a ve 14.20 jsme nasledli do vlaku směr Ledeč nad Sázavou, kde jsme měli hodinku rozchod. Śly jsme do cukrárny a moooc jsem si pochutnala na zmrzlince- banán-čoko. Mňam.
Pak jsme čekali půlhodiny ve Zručí a už jsme byli domaaaa.