Tak jiné, tak stejné

10. ledna 2010 v 14:54 | Beltrix |  Povídka- o všem co mě zrovna napadne
1. Kapitola

Byl pochmurný večer a nebe se jen hemžilo blesky. Na míle daleko bylo slyšet burácení hromů a padání deště. Daleko od veškeré civilizace seděla v autě 35 letá žena a poklidně si kouřila jednu z levných cigaret. Seděla a ani jeden z výpadů nebes ji nijak nevyvedl z míry. Přemýšlela proč je tu zase. Vždyť si slíbila, že už s tím přestane! Měla by být šťastná. Má přeci velkou rodinu, o jaké vždy snila.
Ovšem nemyslela jsme si, že bude až tak velká. Pobaveně se ušklíbla. Ona sama byla část svého života jedináček a proto chtěla mít velkou rodinu. To se jí splnilo. Z prvního manželství měla 3 děti. Její sluníčka.
Když se před 5-ti lety rozváděla, myslela si, že zůstane dlouho sama. Opak byl, ale pravdou. Asi po necelém roce, který věnovala pouze dcerám, o něž neměl jejich otec zjevně zájem. Našla konečně Muže s velkým M. Byl taky rozvedený. A měl také děti! Sice se pyšnil pár roky navíc, ale to ničemu nevadilo. Láska propukla a za půl roku se už stěhovaly obě rodiny k sobě. Z Emmy se stala maminka na plný úvazek. Po dalším půlroce následovala svatba a další dítě. A ne jedno. Rovnou dvojčátka. Sice to byl trochu šok, ale proč ne. Celé 2 roky se jim žilo dobře, ona byla na mateřské a Roman vydělával. Neměli moc, ale ani málo. Inu, každý dnes chňapne po vysokoškolákovi, kterému je 39let, umí perfektně s počítači, cizí jazyky procvičoval asi 10 let v zahraničí a právnické normy a zákony sypal z rukávu.
Jenže právě v té době zemřela jeho jediná sestra onemocněla a následně na to zemřela. Zbyly po ní 2 malé děti. Rodiče už Roman nemá a manžela Erika také neměla. Kdo se tedy o ty děti postaral? Jistě, že oni dva a tak následovala adopce. Takže rok na to jejich domácnost činil: Emma (35) a Roman (39), Honza ( 19), Michaela (17), Petr (15), Patrik a Simonka (12), Janička (10), Petty (8), Adélka (6), Victorie a Maruška (3), Eilleen (2,5) a Alex (1,5). A ještě 2 psi a 3 kočky. Žili si spokojeně v domečku na úplném kraji Prahy. Měli kolem sebe přírodu a zároveň docela blízko i město. Jen kdyby těch peněz bylo víc.
Emma se konečně přinutila típnout cigaretu, nastartovat a vyjet, aby nemusela zase poslouchat kázání své matky na téma: Máš děti a tak by ses o ně měla lépe starat a dodržovat sliby. Jako bych ji úplně slyšela: Měla by sis laskavě uvědomit, že máš děti a tak by sis laskavě mohla zvyknout na to, že když slíbíš, že přijedeš v 9 tak přijedeš v 9 a ne v 11!
Povzdechla si a v duchu se radovala nad tím, že až přijede tak budou už téměř všichni spát a tak by mohla mít chvilku klidu pro sebe. Netušila, že naprosto rozdílné pocity a na úplně jiném míste prožívá její nejlepší kamarádka Sylva.


Ta právě teď ležela na pláži a pokoušela se tvářit jako zbytek těch bohatých, nafoukaných paniček tady. Zvedla a prošla kolem bazénu nahoru do jejich apartmánu. Všude po místnosti se válely dětské hračky a po posteli několik kusů oblečení. Jen se tomu usmála a popadla několik značkových věcí a natáhla si je. Pak ještě zkontrolovala svůj vzhled v zrcadle a vyběhla z hotelu pryč. Rychlou chůzí se dostala až na "obyčejnou" pláž a ve změti lidí se pokoušela najít svého malého syna. Po chvíli marného hledání si uvědomila, že tohle vážně nemá cenu. Proto se rozhodla, že raději vystopuje manžela a pak už Albiho najde snadno. Nemusela dlouho přemýšlet- její manžel dával přednost klidu i proto se divila, že se uvolil k tomu, aby celé dopoledne hlídal syna- a proto vyrazila kamenitou cestou nahoru na svahovitou pláž, která se táhla podél zákrutu moře. Náhle uslyšela křik dítěte a uviděla svého muže jak se zběsile točí s Albertem v náručí. Usmála se a chtěla něco říct, když v tom si všimla cizí ženy, která je oba zastavila, dítě poslala do vody a sama se přitulila ke Kristiánovi. Sylvě zmrzl úsměv na rtech a šokovaně přihlížela té scenérii. V očích ji zaštípaly slzy. Už ten pohled nevydržela a rozeběhla se pryč. Bylo jí jedno, kam, chtěla být od nich co nejdál.
Ani si nevšimla jak, ale dostala se až hluboko do skal, které se každým krokem stávaly neschůdnější a neschůdnější. Když se přesvědčila, že v botách na podpatku se dál nedostane posadila se na malý výběžek a v duchu si přemítala stále dokola tu scénu.
Pak začala vzpomínat. Na ten den kdy se seznámili, jí bylo sladkých 25 a jemu 27. Původně přátelské vztahy se změnily v lásku. To co do té doby slýchavala pouze od svých tří sester náhle začala prožívat sama. Další 3 roky to byl víceméně vztah na dálku, protože Kristián musel hodně cestovat kvůli své práci. Všechno se změnilo, když přišla do jiného stavu. Ještě před narozením toho malého byla svatba. Jejich štěstí trvalo pouze měsíc. Pouhé 4 týdny po svatbě Sylva potratila a zhroutil se jí svět. Kristián se opět naplno začal věnovat své práci a jejich vztah značně ochladl. Pár let na to žili už každý víceméně svůj život. Pak ji ovšem diagnostikovali rakovinu prsu a její manžel byl její největší oporou. Po náročné léčbě zase jejich manželství nabývalo na síle a svého vrcholu dosáhlo s narozením Alberta. Také jim ovšem bylo sděleno, že je to nejspíš jediné a poslední dítě. Proto se na něj upnula celou svou bytostí. Na něj a na svého muže. A teď o ně o oba měla přijít? Ne! To nedovolí! Podle toho jak s tou ženou Albi jednal bezpečně poznala, že se znají už dlouho- její syn nedůvěřoval cizím lidem. Hořce se zasmála:
"To je úžasný! To je opravdu úžasný! Je mi 36 a o manžela i o syna mě připraví tahleta tahleta .....!" hystericky se rozesmála. "Směju se těmhle trápením své sestry a Alenky a Evině a sama dopadnu takhle," její smích se změnil v slzy. Náhle ucítila na rameni něčí ruku, prudce zvedla hlavu a zadívala se do oříškové hnědých očí brýlatého muže.
" Promiňte slečno, stalo se vám něco?" zeptal se řpívětivě a jí se v tu chvíli rozklepaly nohy.
"Paní," řekla slabě.
"Cože?" nechápal.
"Už nejsem slečna," skloipla hlavu k zemi. Před očima jí probleskl okamžik jak ta cizí ženská objímá JEJÍHO manžela!
"Aha," zasmál se, ale hned zvážněl, když si všiml těch slz v jejích očích.
"Stalo se něco?" zopakoval dotaz.
"Ne, nic," odvětila tiše, otočila se a beze slova navíc zmizela cestou, kterou sem přišla.

Sabrina ležela na louce a pozorovala svého muže, jak si hraje a dovádí s jejich dětmi. Malá Sabina a dvojčata Eric a Catherine vesela skákali kolem otce, který se co chvíli měnil na neohroženého rytíře, pak ve zlého draka, či v poslušného koníka. Smál se, ale jakmile jeho oči zabloudily k manželce smích se ztratil a nahradil ho chlad. Ne, už ji nemiloval, stejně jako ona nemilovala jeho. Oba to věděli, ale ani jeden z nich nechtěl být tím prvním, kdo z tohoto svazku odejde. Byli příliš hrdí, a tak se trápili oba. Co bude dál? Jak dlouho je ještě možné držet tento vztah? Sabrina nevěděla, zakroutila hlavou a zavřela oči, ne ona nebude tou,kdo podá žádst o rozvod, ne.

Alexa seděla ve své kanceláři a dodělávala smlouvy pro firmu Eddiof Gigantes, aby ji mohla v pondělí předat. Ano až v pondělí a teď byl pátek. Každý kdo Alexu Sollliesovou neznal, by řekl, že prostě chce mít volný víkend, ale tato žena bude stejně jako dneska sedět v práci i zítra a i v neděli dopoledne. Dalo by se říct, že práce byla její život. Manžela neměla, děti taky ne a roky plynuly a plynuly a ona se ocitla na prahu čtyřicítky. Jejímu životu dávala smysl pouze práce, jediná věc, která ji nikdy nezklamala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Která je Vaše nejoblíbenější Čarodějka?

Prue
Piper
Phoebe
Paige

Komentáře

1 Janet Janet | 30. ledna 2012 v 20:46 | Reagovat

Zatím to vypadá slibně :) Přestože jsem si tím nebyla na začátku tak úplně jistá, po pár řádcích mě takhle povídka zaujala.

2 Beltrix Beltrix | Web | 3. března 2012 v 21:32 | Reagovat

[1]: Díky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama